Projekt Příběhy bezpráví na naší škole tentokrát v červnu

Dějiny druhé poloviny 20. století jsou v mnoha ohledech často velmi složité, ne příliš veselé, jejich výklad je dosti nejednoznačný a na řadě míst zůstávají velké otazníky. Právě proto je důležité, aby dnešní mládež měla možnost do daného období nahlédnout – nejen v rámci učebních osnov.

Proto jsme se opět zapojili do projektu „Příběhy bezpráví“, který mapuje historii 20. století prostřednictvím příběhů obyčejných lidí. Letošní ročník byl poněkud specifický. Nemohl se uskutečnit během listopadu, jak je zvykem, a tak jsme se rozhodli, že ani letošní žáky devátých tříd o tuto akci neochudíme. Žáci 9.B se zúčastnili celodenního projektu 31. května, žáci 9.A 3. června. I červen je symbolickým měsícem v našich moderních dějinách, neboť si 27. června připomínáme Den památky obětí komunistického režimu. V tento den byla v roce 1950 popravena, jako jedna z mnohých, Milada Horáková.

Na úvod našeho celodenního projektu jsme začali aktivitou, kterou jsem nazvala Osmičky v našich dějinách. Považovala jsem za důležité připomenout si všechny stěžejní okamžiky našich novodobých dějin. Sedmihodinový blok jsem rozdělila do několika částí. V úvodu byli žáci seznámeni s projektem Příběhy bezpráví, se strukturou organizace, ukázali jsme si na internetu i mapu Příběhů bezpráví, kde je možné si vyhledat Dolní Bousov a dozvědět se zajímavosti z roku 1968 a 1989, které v předchozích letech zpracovali žáci naší školy. A pak už jsme se věnovali historii. Žáci se měli pokusit vzpomenout si na všechny důležité letopočty 20. století končící osmičkou, takže se postupně rozpomínali na roky 1918, 1938, 1948, 1968, ale vybavovaly se jim i další významné roky – 1939 či 1945. Připomněli jsme si politické procesy v 50. letech i období normalizace v letech sedmdesátých. Jako přelomový rok jsme si také označili rok Sametové revoluce.

V další hodině jsme využili pořadu Slavné dny internetové televize Stream.cz. a zhlédli jsme dokumenty Den, kdy vzniklo Československo, Den, kdy byla podepsána Mnichovská dohoda a Den, kdy došlo ke komunistickému převratu. Samozřejmě jsme do chronologie zařadili také ukončení 1. světové války a vznik československých legií i události roku 1939, tedy začátek druhé světové války i její ukončení, mluvili jsme o Pražském květnovém povstání.

V další hodině měli účastníci projektu za úkol charakterizovat, co je totalita a co je demokracie. Využili jsme jednu z metod kritického myšlení, tzv. pětilístek. Překvapilo mě, jak někteří deváťáci dokáží jasně charakterizovat totalitu i demokracii a formulovat rozdíly.

Následoval krátký dokumentární film Karla Strachoty Právě se vracím z Hradu. Žáci dobře poznali, že se nejedná o klasický dokument, že autor přistupuje k tématu s ironií, sarkasmem a nadsázkou. Uvědomili si, jaké byly vztahy naší republiky se Sovětským svazem a poznali, že vše se odehrálo v režii Stalinova státu, i to, že film naznačuje orientaci našeho prezidenta na dnešní Rusko a Vladimíra Putina a že závěr filmu nabízí nepřímo vyřčenou otázku, zda je odkaz tehdejších událostí aktuální i dnes.

Následně jsme zhlédli dokument známé dokumentaristky Olgy Sommerové Ztracená duše národa: Ztráta slušnosti – o ženách vězněných v komunistických kriminálech. V pracovním listě měli žáci za úkol zachytit své postřehy. Lépe utřídit myšlenky jim pomohla návodná znaménka – plus (co chválím), mínus (zápory, co bylo špatně), otazník (čemu nerozumím, na co se chci zeptat), vykřičník (co mě burcuje, s čím nesouhlasím).

V další části našeho projektu jsme pracovali s dokumentem Heleny Třeštíkové Hitler, Stalin a já. Ústřední postavou filmu je Heda Blochová, která se narodila v židovské rodině spoluzakladatele pražské továrny Koh-i-noor. Záhy po rozpoutání druhé světové války byla s celou rodinou odvezena do lodžského ghetta a později deportována do Osvětimi. Podařilo se jí utéci z pochodu smrti, přežila jediná z rodiny. Po nástupu komunistů k moci byl její manžel v rámci stranických čistek odsouzen k trestu smrti. Z Hedy Blochové se rázem stala manželka „zrádce lidu“. Přišla o práci a ocitla se se svým synem ve velké izolaci. Ponižování, diskriminace a rozčarování z vpádu vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 ji nakonec dovedly až k emigraci.

V pracovním listě odpovídali žáci na různé otázky, následovala diskuze. Osud paní Hedy děti velmi silně zasáhl a velice dobře pochopily její slova. Paní Heda v závěru svého poutavého vyprávění srovnává oba totalitní režimy, fašismus a komunismus, a dochází k závěru, že pro ni byl komunismus horší v tom, že komunisté vše dělali skrytě, lhali a měli možnost napáchat nedozírné škody, neboť jejich vláda trvala více než čtyřicet let.

O roce 1968 jsem dětem vyprávěla na základě vlastních zážitků a vzpomínek, podívali jsme se společně také na film U nás pomáhali ta(n)ky zachycující situaci v Praze v srpnových dnech roku šedesát osm.

Odpolední program byl věnován emigraci a odchodu do exilu. Zhlédli jsme jeden ze souboru dokumentárních snímků tvůrců Jána Nováka a Marcela Petrova vypovídajících o krutosti totalitního režimu a StB, o absurditě přísně střežené hranice komunistického Československa. Jednotlivé díly přibližují jak pokusy obyvatel Československa překonat železnou oponu, tak praktiky komunistického režimu, který se jim v tom snažil zabránit. My jsme shlédli film o slovenském závodníku v cyklistice, kterému se podařilo s celou rodinou přeletět balónem, který si sami vyrobili, do Rakouska. Následně se rozvinula diskuze, na kterou jsme navázali zamyšlením se nad tím, jak by se stavěli k emigraci sami žáci, i nad tím, jaké klady a zápory emigrace přináší.

Úplný závěr byl věnován tvorbě plakátů. Někteří zvolili propagandu, jiní naopak navrhli plakát, s nímž by se účastnili protikomunistické demonstrace. V úplném závěru napsali všichni hodnocení akce, zamysleli i nad tím, co jim tento projekt přinesl, co se dozvěděli a co si uvědomili. Mnozí vyjádřili názor, že by podobnou akci uvítali častěji.

Myslím, že na všechny deváťáky výpovědi pamětnic, které byly dlouhá léta vězněné za něco, co nespáchaly, velmi zapůsobily. Rodinám byl komunistickou mocí zabaven majetek, byly zpřetrhány vazby mezi rodiči a dětmi, mezi sourozenci, mezi manželi, mnozí byli popraveni…  Žáci se zamýšleli nad tím, jaká to tehdy byla doba, jak se asi lidem muselo žít, jak se museli cítit. Myslím si, že prakticky všichni pochopili zrůdnost komunistického režimu, který dokázal bezprávně odtrhnout matky od dětí, vzít lidem naději na založení vlastní rodiny či na shledání se svými nejbližšími, dokonce i vzít možnost v tichosti pohřbít toho, koho milovali. Protože, řečeno jejich slovy, tělo propadá státu i po smrti. Děti také měly možnost uvědomit si, kolik síly v sobě lidé dokázali najít během věznění a posléze i po propuštění, aby mohli začít žít nový život, i když stále ještě v totalitním státě plném zloby a nenávisti, nesvobody a strachu.

Jak projekt příběhy bezpráví hodnotí sami žáci:

Dnešní den mi otevřel oči. Pochopila jsem, jak to vypadalo za komunismu, jak byla doba zlá. Určitě bych v té době žít nechtěla. Klobouk dolů všem, co to zvládli. (Aneta Bubelová, 9.A)

Pochopil jsem, jak hrozná doba to byla. Nemohli jste říct svůj názor bez toho, aby vás nezavřeli. Popravili vás kvůli ničemu, kvůli tomu, že jste se jim nelíbili. Dnešní akce se mi líbila, užil jsem si ji. Děkuji. (Ondřej Vícha, 9.A)

Pochopila jsem, že to lidé neměli vůbec jednoduché. Dnešek se mi líbil. Zaujaly mě příběhy… Žít v té době muselo být opravdu náročné, nechtěla bych to zažít. (Adriana Janů, 9.A)

Dnešní dokumenty mi otevřely oči. Musíme si vážit dnešní doby. (Matěj Kuntoš, 9.A)

Ano, pochopila jsem, jak těžká doba to byla. Nedokážu si představit v takové době žít. Bylo to poučné. (Tereza Rejmanová, 9.A)

Dnešní projekt byl velmi poučný a bavilo mě to. Zároveň to bylo i velmi smutné. Také mi to otevřelo oči v tom, jaká doba to byla. Ano, věděl jsem, že to bylo špatné, ale nevěděl jsem, že až takhle špatné. (Robert Rudavský, 9.A)

Dnes se mi to líbilo. Ano, ta doba byla horší, než jsem myslela. (Michaela Hrobníková, 9.A)

Život byl tehdy krutý. Nechápu, jak některé věci mohli lidé přežít. Ujasnil jsem si, co je komunismus a co je demokracie. (Lukáš Olbrich, 9A)

Obdivuji ty lidi, že to zvládli fyzicky i psychicky. (Zuzana Bendlová, 9.A)

Už vím, jak se žilo v období komunistické totality, a nechtěl bych tak žít. Jsem rád, že žiju ve 21. století a můžu skoro vše, co chci. Ze všech dokumentů jsem se poučil. Děkuji. (Denis Dudycha, 9.A)

Nastartovalo mi to mozek a mám nové znalosti. Velice se mi to líbilo. Všechny dokumenty byly pěkné, jen jsem se divila té babičce, co se tam klepala. Chudák. (Natálie Vaňková, 9.A)

Velice zajímavé. Jedno z mála pondělí z celého roku, které bylo zajímavé. Zjistil jsem dost nových informací. (Leoš Semecký, 9.B)

Pomohlo mi to pochopit, co lidé v té době mohli prožívat. Samozřejmě, že nikdy nepochopíme zcela úplně, jaké to vše bylo, ale tato akce mi pomohla se tomu aspoň trochu přiblížit.

Tato akce se mi velmi líbila. Dokumenty byly zajímavé, obzvlášť ten o paní Hedě Blochové. Tento projekt mi velmi pomohl, ať už ve sjednocení posloupnosti událostí, tak také ke střetu s tím, jak opravdu otřesné to tehdy bylo. Uvědomila jsem si, že se historie nesmí opakovat. (Diana Vančová, 9.B)

Dnes se mi to moc líbilo a dal bych si to ještě jednou. A moc mě to bavilo. (Zdeněk Víšek, 9.B)

Tento den se mi moc líbil. Utmelil mi probranou látku z dějepisu a potvrdil mi, že to za komunismu opravdu nebylo lehké. Bavilo mě, že jsme si povídali a probírali problémy tehdejší doby. (Veronika Majerová, 9.B)

Nechtěl bych to zažít v životě. To stěhování a neustálý stres bych asi nedal. (Lukáš Jahoda, 9.B)

Tento projekt mě zaujal tím, co si paní učitelka připravila. Vše bylo velmi zajímavé tím, že jsem se s tím setkal poprvé. Jsem rád, že jsem se něco dozvěděl. Děkuji, paní učitelko Mendlíková. (Pavel Štěpánek, 9.B)

Plno věcí mi to ujasnilo. Dnešní den mi ukázal, že bych se měla více zajímat o období totality. Je totiž potřeba dnešní mladé lidi vést lepší cestou a hlavně jim ukazovat na krutou realitu v historii. Dnešní den byl vážně zajímavý. (Šarlota Brzáková, 9.B)

Akce se mi velmi líbila z toho důvodu, že jsem mohla pořádně poznat, co se dělo. Ale zároveň jsem z toho, k čemu docházelo, smutná. Já sama osobně bych si nedokázala představit tohle zažívat. (Blažková, 9.B)