Příběhy bezpráví

Měsíc filmu na školách se koná od roku 2004 každý listopad na stovkách základních a středních škol po celé České republice. Zapojené školy pořádají projekce filmů s tématem československých dějin. Za 13 let existence projektu uspořádaly školy 7 844 projekcí, kterých se zúčastnilo přes 320 000 žáků. V listopadu 2017 proběhl 13. ročník Měsíce filmu na školách, jehož tématem byly příběhy vzdoru. Tedy osudy těch, kteří se v minulosti postavili komunistickému režimu. Celkem se projekcí a besed zúčastnilo více než 17 000 žáků a studentů ze 405 základních a středních škol po celé České republice. Naši školu si můžete vyhledat v mapě zapojených škol. Fotogalerie.

Také letos se do této vzdělávací akce naše škola zapojila. Letošní projekt, určený žákům devátých tříd, byl celodenní. Nejdříve jsme zhlédli dokument Heleny Třeštíkové Hitler, Stalin a já, který se zabývá srovnáním dvou totalitních režimů – fašismu a komunismu. Tento dokument popisuje životní příběh Hedy Margoliové-Kovalyové. Hrdinka se narodila v židovské rodině a během 2. světové války prošla několika koncentračními tábory. Z posledního se zachránila útěkem. Z jejích nejbližších nikdo nepřežil. V padesátých letech byl její manžel, také židovského původu, vysoký představitel KSČ, popraven v rámci politických procesů. Paní Heda zůstala sama s malým synem. Později se znovu vdala a pod manželovým jménem překládala, mj. detektivky R. Chandlera. Po okupaci Československa v roce 1968 opustila republiku, neboť nechtěla už nikdy žít v nesvobodě, a vrátila se až po roce 1989. Film sleduje pohnuté osudy jedné ženy na pozadí zásadních událostí 20. století a odhaluje zločinnost fašistického a následně komunistického režimu a dospívá ke zjištění, že komunistický režim byl zrůdnější v tom, že trval mnohem déle a pracoval skrytě.

Na tento film jsme navázali besedou. Na většinu žáků velice silně zapůsobily osudy paní Hedy, uvědomili si, že období komunistické totality mohlo zasáhnout každého, že mezi pronásledovanými byli zcela nevinní lidé a že následky nesly i jejich děti. Své postřehy a dojmy pak žáci zachytili v krátkých zamyšleních. Pracovní list k tomuto tématu je měly přivést k uvědomění si některých důležitých skutečností.

Posléze jsme pracovali s medailonky těch, kteří byli v období komunistické totality z politických důvodů vězněni. Žáci se touto cestou seznámili s policejními zápisy, fotografiemi, se zápisy z výslechů, mohli si přečíst dopisy, které psali věznění své rodině nebo které dostávali … a nejzajímavější životní osudy některých lidí zprostředkovali svým spolužákům.

Následně jsme zhlédli dokument další významné dokumentaristky Olgy Sommerové Ztracená duše národa: Ztráta slušnosti – o ženách vězněných v komunistických kriminálech.

Myslím, že na všechny deváťáky výpovědi pamětnic velmi zapůsobily. Žáci se zamýšleli nad tím, jaká to tehdy byla doba, jak se asi lidem muselo žít, jak se museli cítit. Myslím si, že prakticky všichni pochopili zrůdnost komunistického režimu.

Odpoledne jsme si výuku zpestřili prací s plakáty, které nám zaslala organizace Člověk v tísni. Cyklus plakátů nazvaný Sliby versus realita odhaluje lživost komunistické propagandy. Děti velice dobře pochopily význam zachycené skutečnosti a dokázaly samy mezi sebou na toto téma diskutovat.

Závěr projektového dne byl věnován emigraci a odchodu do exilu. Zhlédli jsme dokumentární snímek tvůrců Jána Nováka a Marcela Petrova vypovídající o krutosti totalitního režimu a StB, o absurditě přísně střežené hranice komunistického Československa. Jednotlivé díly přibližují jak pokusy obyvatel Československa překonat železnou oponu, tak praktiky komunistického režimu, který se jim v tom snažil zabránit. Po shlédnutí dokumentů se rozvinula diskuze, na kterou jsme navázali zamyšlením se nad tím, jak by se stavěli k emigraci oni sami i nad tím, jaké klady a zápory emigrace přináší.

Postřehy několika deváťáků:

Vím na sto procent, že bych v té době nechtěl žít. Nejvíc na mě zapůsobila ta část s koncentrákem. Oni se k těm lidem chovali jako k plevelu. (Jan Merva)

Celkem mě to vzalo. A alespoň jsem se dozvěděla něco nového. (Simona Ružanská)

Bylo pro mě velmi zajímavé procítit příběhy s lidmi, kteří byli součástí toho všeho. Dojemné a často neuvěřitelné příběhy dohánějí člověka k zamyšlení a ke smutku. Nikdy nebudu chápat, jak se k sobě lidé mohli chovat tak bez soucitu, bez úcty, bez jakékoli lítosti a slitování. Dozvěděla jsem se spoustu věcí a jsem ráda, že nám tohle bylo poskytnuto. (Lucie Hercíková)

Nejvíce na mě zapůsobil první dokument – příběh silné vůle paní Hedy, která vydržela dvě totality. Nejsilnějšími záběry bylo kruté zacházení s lidmi a jejich na kost vyhublými mrtvými těly v koncentračních táborech. Velice zajímavá byla práce s medailonky, kdy se každý mohl vžít do osudu jednoho konkrétního jedince. Popis propagandistických plakátů byl pro nás také velice přínosný. Poněkud méně mě zaujal poslední dokument, i když konec byl velice emotivní. (Nicole Kačurová)

Celý den nám ukázal, jak drastický byl fašistický i komunistický režim. Přinesly smrt milionům lidí. Chovali se k lidem jako zvířata. Mnoha lidem zkazili život, nebo je rovnou zabili. Nechtěl bych být součástí té doby. (Libor Kverek)

Byl to zajímavý den. Dokumenty byly takové, že jim člověk rozuměl. Ukazovaly, jaký byl život v době totality. V té době, když chtěl člověk přežít, musel být silný a odvážný. Lidé, kteří přežili, jsou dnes vděční za to, co mají. (Denisa Třísková)

Dokumenty byly zajímavé, přiblížily dobu totalitních režimů, ukázaly rozdíl mezi fašismem a komunismem. Zachytily život obyčejných lidí. Velmi se mi líbila i práce s medailonky. Na zadní straně byly otištěné doklady o určitém vězni, či třeba dopis. (Daniel Lopušanský)